Můj pětiletý parťák – pětiletý deník Tam a Zpět

Mám neskutečnou radost! A už se nemůžu dočkat! ? Dneska mi přišel balíček! Nádherný balíček a ukrýval něco, co mi bude dělat společníka na celých pět let! Pětiletý deník Tam & zpět ? Znáte ho?

Ta myšlenka, deník a celé to jeho kouzelné provedení (a vlastně i autorka, co za ním stojí) mě neskutečně nadchla! Deník není datovaný, což je pro mě obrovská výhoda, zvlášť, když už je květen :D Na každý jeden den je pro mě nachystaná jedna otázka, jednoduchá jako “Jakou hudbu posloucháš nejraději?” Nebo: “Co ti dneska udělalo radost?” Až po hluboké: “Co tě bolí? Na co čekáš?”

A já budu zapisovat odpovědi, jak to cítím/vnímám/je TEĎ. Pak uplyne nějaký čas, respektive celý jeden rok a zase se objeví ta stejná otázka… A za další rok se to bude opakovat. Celých pět let.

Strašně se těším/nebo bojím? :D, jak budu odpovídat… Co se dozvím…  O sobě! Jak se za těch pět let vlastně změním. Jaké budou moje odpovědi, až se podívám zpětně, co pro mě bylo důležité před pěti lety a co je teď.

Protože, když tak zapátrám v paměti… Moje já dnes a moje já před pěti lety…pááááni. Vidím/cítím tam ten obrovský rozdíl. A vidí ho i moje okolí. Před pěti, možná ještě dýl, lety, jsem byla plná cílů a plánů, tak strašně orientovaná na budoucnost… Teď? Když si člověk vyplní ty svý nástěnky vizí, je to super…. Ale… pak pochopí, že život není jen o cílech a plánech. Protože pak vám zbytečně unikne to nejdůležitější. To, co je tady a teď. Dřív jsem byla šťastná s tou svou nástěnkou vizí, a plnila si jeden cíl za druhým, teď jsem šťastná bez ní a užívám si tu cestu. Moc si ani teď neumím představit, že bych si sedla ke stolu a psala si cíle :D

Pět let nazpátek jsem byla víkend, co víkend v obchodních domech a přišla domů ověnčená taškami. Bot jsem měla tolik, že i půda jim byla malá. Jestli Vám 100 párů bot přijde hodně, tak to vynásobte dvěma, abyste byli na mým čísle… Teď mi stačí dvě poličky ve skříni a ta představa, že bych měla celou sobotu strávit po kabinkách v obchodech mi spíš nahání husinu. A přijde mi to jako šílená nuda takhle trávit čas. Nakupuju, jen když něco potřebuju… A nebo se do něčeho vážně zamiluju (ale musí to být ve výloze), co se týká oblečení :D Když už do obchodu, tak jen do obchodu se starožitnostmi.

Je to trošku “rozdílek”. Je to zvláštní, uplynulo jen pár let, a přestože ten obličej v zrcadle je pořád stejný… něco je úplně jiný ?Ale… chci vám říct ještě jednu věc. Ta holka s plnejma taškama oblečení a cíli většími než bylo rozumný, byla stejně tak šťastná jako ta holka, co se dělí o skříň se svým přítelem a žije stylem tady a teď. Pro každou bylo a je v tu dobu něco jiného důležitého, a právě proto byli/jsou obě šťastné. Mně se někdo nedávno zeptal, jestli jsem šťastnější než dřív, odpověděla jsem že nevím, že asi ne, že jsem pořád stejně šťastná ? Pořád jsou v životě nějaké problémy (to nikdy nezmizí:) ) a pořád se dají v tom životě najít krásné věci… Jen pro mě dřív byly důležitější jiný věci, než jsou teď. Je zvláštní, jak nás ta cesta může změnit, ale se štěstím to nemá nic společného. Štěstí nelze získat s novými boty, jako ho nelze získat s jiným životním stylem. Šťastní můžete být totiž tak jako tak. Je to o nás/v nás :)

A třeba se to za rok, za pět let zase všechno změní. A já budu lítat po obchodech a nakupovat… kdo ví. A třeba budu zase stejně tak šťastná… no nechme se překvapit ?

Každopádně teď to konečně budu mít černé, respektive modré na bílém. A budu si tím moct listovat. Jednou, nejen za pět let, ale třeba i za deset či dvacet. A třeba si tím budou jednou listovat moje děti, aby věděli, jaká ta jejich mamka byla a co dělala. Co pro ni bylo důležité. Ostatně, přesně tohle pro nás psal můj děděček a když venku prší a je zataženo, já se zachumlám do deky, uvařím do plecháčku horké našlehané mléko a listuju si v tom. Je to neskutečný… nádherný…. inspirující ?

A pak je tu ještě jedna věc…Pokud občas pročítáte moje články, všimnete si jedné věci. Dost často používám slova jako před časem, je to pár let zpátky, nedávno, už je to nějaký ten pátek… žádné konkrétní datum. A důvod? Já si to vážně nepamatuju :) Kolem mě je občas tolik vjemů, zážitků, úžasných lidí a rozHOVORŮ, a já nežiju nějak napůl, ale naplno, jak malé děti (však taky někdy/často nemám vůbec problém usnout přes den:D)… že mi dost věcí splývá, zvlášť když se ještě tolik příběhů odehrává v mojí hlavě. A musím hooodně zapřemýšlet, jestli se to a to událo před měsícem, týdnem nebo rokem. Jestli to bylo před rokem či pěti. Fakt nevím. Letí to šíleně. A nemám moc ráda otázky tohodle druhu, protože si to vážně nepamatuju, a když tedy řeknu orientační datum, během hovoru často vyplyne, že jsem vedle jak ta jedle. Ale teď… teď se to trošku změní.

Strašně se těším a strašně jsem zvědavá, taky na to, jestli celých těch pět let budu poctivě zapisovat. Ale je to něco tak kouzelnýho, že věřím, že jo. A asi vás o tom sem tam budu informovat na fb a ig. Znáte nebo ještě líp máte Pětileý deník, jestli jo, dejte mi vědět, jak daleko jste, co se změnilo. Jak vás to baví ? Jsem zvědavá.

Jo a ještě jedna třešinka na dortu ? Janička, autorka pětiletého deníku, přijala pozvání a jen co se vrátí z Bali, bude jedním z nečekatelů v #rozhovorysnecekateli a podělí se s námi o svůj příběh. Strašně se těším ? Už aby to bylo.

S láskou Elena ♥