Nečekej na zítra, protože nikdy prostě nevíš
Jsou chvíle, třeba jako dnes, kdy si skutečně říkám, že má knížka Co mě naučil Mňaukísek nejen smysl, ale že je skutečně potřeba, tu hlavní myšlenku „Nečekej na zítra“, šířit/dostat/předat k co nejvíce lidem, aby skutečně nečekali a hlavně, aby nebrali zítřek jako samozřejmost, protože zkrátka člověk nikdy neví.
Dneska když mě měl přítel vyzvedávat ze schůzky, abychom jeli domů, se mu stala bouračka. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Ale kdybyste viděli ty fotky aut, tak jako pak já, skutečně byste to brali jako za zázrak, že se nikomu nic vážného nestalo. Auta úplně na odpis….
Dneska se mi ani nechtělo nic přidat, protože se ve mně mísí různé pocity. Na jednu stranu obrovského vděku, že jsou všichni v pořádku a pak pocitů (já vlastně ani nevím, co je to za pocit) takové to, ježiši, víš, co se mohlo dneska stát? A není to nic příjemného na to pomyslet. Až teď večer, kdy jsme si otevřeli šampaňský a vím, že ve vedlejší místnosti přítel už v pořádku spí, se mi to tak nějak víc proleželo hlavou a myslím si, že je tenhle post/článek skutečně důležitý, ne-li nejdůležitější. Protože to je vlastně i hlavní podstaty knížky – Nečekej na zítra, protože nikdy nevíš, jestli to slavné zítra skutečně nastane a tak si užívej každý okamžik svého života ♥
Zítřek… jak často bereme zítřek za samozřejmost. Odkládáme na zítra velké věci jako jsou naše sny, udělat rozhodnutí, odpustit… A nejde jen o velké věci, pak jsou tu ty drobnosti… Udělat si skutečně čas jen sami pro sebe, vidět se s někým, koho jsme už dlouho neviděli, skutečně obejmout ty, na kterých nám nejvíce záleží…
Na co čekáme… na zítra? Vždyť přece nikdy nevíme, jestli ten slavný zítřek přece nastane. Co když je dnešní den, tahle hodina už skutečně naše poslední? Napadá vás, že byste ještě něco chtěli/měli stihnout teď udělat? No tak to udělejte. Vážně, tak jednoduché to je.
Když jsem před pár dny vyhlásila soutěž o knížku, měla jsem podmínku. Chtěla jsem po vás, abyste mi do komentářů napsali, v čem jste dneska nečekali na zítra. A musím říct, že pročítat to pak bylo pro mě neskutečný… Objevilo se tam tolik krásných věcí…. Kdy jste zajeli za maminkou, protože měla narozeniny místo víkendu, už dnes. Kdy jste vytřídili šatník a dali věci na charitu. Kdy jste si udělali čas jen tak sami pro sebe a četli si, zacvičili jógu nebo se byli projet na kole. Kdy jste donesli ráno snídani druhé/drahé polovičce do postele. Kdy jste navštívili, osoby pro vás blízké, v nemocnici. Kdy jste viděli odbočku v lese na pískovcové skály, kterou jste viděli xkrát, a prostě se šli podívat. Kdy jste objali ty, na kterých vám záleží, od manžela po maminku, a řekli jim miluju tě….
A přesně o tomhle to celé je. Nečekat na zítra právě v těchto „drobnostech“. Protože právě tyhle drobnosti dělají náš život krásnějším, zkrátka takovým, že pak máme pocit, a nejenom pocit, že život je skutečně to nejkrásnější, co nás v životě potkalo. A kdyby to zítra skončilo… nevadí… protože právě pro tyhle drobnosti to prostě stálo za to.
S láskou Elen ♥
