Anička Maderová: Za čtyři měsíce přes 14 tisíc fans na IG!

Anička Maderová je nádherná česká food blogerka s každým okem jinak zbarveným :) Původem je z Moravy, ale momentálně žije v Německu s přítelem Timem, který je Holanďan, s kterým se seznámila v Thajsku. Přestože mluví čtyřmi jazyky, blog My life in a pot, píše v češtině, protože je to pro ni nejpřirozenější. Každou fotku jídla, kterou u ní na ig najdete, sama vytváří, uvaří a nafotí. A jak o sobě s oblibou říká: „Jsem především člověk posednutý jídlem.“

Bavili jsme se o tom, že jizva na těle nemusí znamenat jizvu na duši. O jejím instinktu při vaření, protože ač sama jí jen vegetariánskou stravu, umí výborné steaky s pepřovou omáčkou, aniž by je ochutnala. A o tom, jak to SAKRA udělala, že za čtyři měsíce od založení blogu už má na instagramu přes 14 tisíc followerů, aniž by utratila korunu za reklamu.

„Za svou jizvu se už nestydím, naopak jsem za ni vděčná.“

Anička

Kromě jinak zbarvených očí, zdobí Aničku ještě jedna věc, jizva přes celé břicho… „V 7 letech jsme byly s mamkou na chatě a začala jsem mít strašné bolesti břicha. Nejdřív jsme myslely, že jsem jen něco špatného snědla, nebo je to maximálně slepák… Jenže v nemocnici zjistili, že mám nezhoubný nádor velký jako dětská hlava. Okamžitě jsem šla na operaci, po které hned následovala druhá. Nádor mi naštěstí dokázali vyndat, ale od té doby mám přes celé bříško velikánskou jizvu. Dřív jsem se s ní trápila, ale teď si myslím, že i kdybych měla možnost si ji nechat odstranit, neudělám to, protože je to taková moje součást. A jsem za ni vděčná. Připomíná mi, že jsem přežila něco, co by někdo jiný třeba ani nepřežil.“

Jenže, tohle trvalo nějaký čas, než si to Anička uvědomila: „Ta jizva mi narušila celé svalstvo na břiše, takže pro mě bylo vždycky těžké to svalstvo zpevnit… Často se mi smáli, že jsem tlustá, že jsem byla na liposukci, nebo šla potrat… Úplné nesmysly a pomluvy, kdy si člověk ani nic nezjistil, a přesto měl nutkání mě pomluvit. Byly doby, kdy jsem to nesla hodně špatně… Takže jsem se hodně uzavřela do sebe a stal se ze mě introvert. Nedokázala jsem jít v létě do bazénu ve dvojdílných plavkách, protože jsem se ji styděla ukázat, takže to bylo takové krušnější období.“

„Pak jsem si ale uvědomila, že je to součást mě, že je to můj příběh, že je to něco, co se stát mělo… A  hlavně, nemusí nás zajímat názory ostatních. Měl by nás zajímat především náš vlastní.“ Na chvíli se za myslí, a pak pokračuje… „Když přeci jdeme po ulici a vidíme někoho s jizvou přes celý obličej, nebo silným akné, tak to taky neřešíme týden v kuse. Možná nás to zaujme na první pohled, ale pak to vypustíme. Takže pokud máme nějaký problém my sami, tak se za to nestyďme. Ten největší problém často není na našem těle, ale uvnitř. V naší hlavě. Nejdřív se musíme přijmout my sami. A teprve pak nám budou všechny ostatní názory ukradené. Až jsem přijala samu sebe a za svoji jizvu se nestyděla, ale naopak byla vděčná, všechno se změnilo.“

Chtěla jsem už konečně dělat, co mě nejvíce baví

Než se Anička začala věnovat naplno food bloggingu, vyzkoušela několik prací. „Ještě v Čechách jsem se věnovala fitness a výživovému poradenství. Během strašně krátké doby jsem nasbírala strašně moc klientů a měla jsem co dělat, abych to všechno stíhala. Dělala jsem to jinak, a asi proto jsem si vybudovala tak rychle klientelu. Když za mnou přišel nový klient, vždycky jsem mu vysvětlila, aby dělal cvičení proto, že má svoje tělo rád, ne proto, že ho nenávidí.”

Za tmy vstávala, za tmy se vracela domů… “Bylo toho na mě už moc, a tak jsem se rozhodla odjet na dovolenou… do Thajska. A tam jsem se seznámila s Timem. Věděli jsme, že chceme být spolu, a protože neuměl česky, výběr místa pro společného žití padlo na Německo. Chtěli jsme něco uprostřed mezi Holandskem a Českem :) V Německu jsem pracovala v obchodě s kosmetikou… ale… čím dál víc jsem si uvědomovala, že už chci konečně předat lidem to, co mám nejraději a to je vaření a inspiraci k tomu nebát se zkoušet nové chutě a recepty… Řekla jsem si: Aničko, kdy jindy to udělat, když ne teď a tady?? Na co chceš čekat? Až ti bude padesát, sedmdesát?.. Jenže to už třeba bude tady pozdě… A tak jsem skončila v práci a rozhodla jsem se vydat za svým snem.“

Člověk se vždycky musí naučit pracovat s tím, jaké má možnosti

Čekáte, že si Anička pořídila profesionální techniku, aby si mohla splnit sen, tak to ani náhodou… „Člověk se vždycky musí naučit pracovat s tím, jaké má možnosti. Pokud nemám peníze na profesionální zrcadlovku, tak prostě musím improvizovat. Buď se to povede, a když ne, tak zkusím zase nějakou jinou možnost. Mám obyčejný telefon, ani to není iPhone. Akorát si hraju se světlem a věcmi, které mám doma, nebo se dají levně pořídit. Sama si maluju plátna, aby každé pozadí na fotce bylo jiné a pestré. Všechno jde, když se chce.“

A když se něco přece jen nepovede? „Já si vždycky říkám, že jakákoli chyba se vždycky stane proto, abychom se jen mohli posunout dál. Ne proto, abychom udělali krok zpět. Nejsme dokonalý, nejsme stroje. Učební proces k nám prostě patří.“

Vařím podle instinktu

Ač jí sama jen vegetariánskou stravu, u ní na blogu naleznete jídla všeho druhu. „Tim je milovník masa a steaků. A tak jsem si řekla, že když už vařím jemu, budu na blog přidávat také tento styl stravování. Ale… žádné z Timových jídel neochutnávám. Vařím podle instinktu. Když vařím, dívám se, jak jídlo mění barvu, vůni a podle toho poznám, jestli mám ještě chvíli smažit/dusit a jaké koření bych mohla přidat. Myslím si, že je to dar.”

K vegetariánské stravě se dostala zajímavým způsobem. “Trpím na migrény s aurou, což je migréna obohacená o problémy s viděním. Takže, když to na mě přijde, první co prožívám je, že začínám jakoby slepnout… A po půl hodině už nastupuje nesnesitelná bolest hlavy, která trvá až tři dny. Člověka to úplně vyřadí ze života… Byly chvíli, především v době, kdy jsem ještě pracovala, že jsem se za to dost styděla, protože jsem si myslela, že si lidé, hlavně v práci, myslí, že si jen vymýšlím… Že to nemůže být tak hrozné… Protože, kdo to nezná, tak je pro něho těžké, pochopit o co jde.“

“Nevěděla jsem co s tím, a tak jsem se rozhodla vyzkoušet všechny druhy stravovaní. Teprve, když jsem vyzkoušela vegetariánskou, začínala jsem na sobě pozorovat rozdíl… S ní jsem se začala cítit mnohem lépe. Takže od té doby jím už jen vegateriánskou stravu a skvěle to pomáhá.”

Za čtyři měsíce přes 14 tisíc fans

Někdo se věnuje food bloggingu rok a nemá ani tisíc sledujících, Anička se jen pár měsíců po založení blíží k 15-ti tisícovce! „Pro mě je to znamení, že to co dělám, dělat mám. :) Protože to ty lidi baví a moc si toho vážím. Ale… je to pro mě full time job. Někdo přidá fotku jednou za čas na instagram či blog a sociálním sítím se věnuje jen pasivně… jen srolovává. Já mu věnuji 8 hodin denně. Zkouším nové věci, zkoumám, co funguje, třeba české hashtagy fungují líp než ty zahraniční. Aktivně komunikuju se svými fanoušky. Každému odepíšu a snažím se je také sledovat a komentovat, co zrovna ukuchtili. Navíc se stále snažím přicházet s novými recepty a inspiracemi jak to pěkně nafotit. Je za tím spousta práce, co člověk samozřejmě nevidí. V začátcích jsem velmi brzo vstávala a chodila spát kolem čtvrté ráno.“

3 x štrůdl ve Snídani s Novou

Ačkoli bloguje chviličku, už stihla vařit i ve Snídani s Novou. „Napsali mi email a ať navrhnu, co uvařím. Tak jsem celá natěšená odepsala, že bych mohla udělat jarní závitky, potom steak a nakonec chia pudink. Jenže další odpověď byla, jestli bych neudělala 3 štrůdle – sladký, slaný a makový… A mně hlavou proletělo Cooo? :D Bylo to pro mě nelogické, dělat něco, co zná v České republice snad úplně každý. :) Ale stejně jsem ráda, že jsem tam šla, byla to skvělá zkušenost, všichni byli strašně milí a myslela jsem si, že to bude hrozně hektické, ale byl tam vážně přátelský kolektiv a všechno probíhalo v klidu. Moc jim za to pozvání děkuju.“

Do roka svoji vlastní kuchařku

Myšlenka knížky je nečekej na zítra, protože zítřek už také nemusí přijít, v čem tedy Anička naposled byla tou pravou nečekatelkou? “Kromě založení blogu mě napadá, když jsem jen pár dnů po založení blogu přišla s nápadem vydat ebook Měsíc na talíři, aby měli moji fanoušci všechny recepty na jednom místě a mohli celý měsíc podle toho vařit. Chtěla jsem tištěnou, ale na ni by byly až moc velké náklady, což Ti asi nemusím vyprávět, a tak jsem se rozhodla aspoň pro ebook, vždyť na co čekat. :) I když…” na chvíli se zamyslí, a pak s úsměvem dodá: “Jednou ji stejně vydám… vlastní kuchařku… myslím, že tak do roka.“

Aničko moooc děkuji za rozhovor a vlastně ještě skoro hodinové povídání po rozhovoru :) A kdo Aničku neznáte mrkněte na její blog a určitě nějaký skvělý recept vyzkoušejte, tak jako já pečeného pstruha. Byl vážně skvělý! :)

S láskou Elen ♥

– spisovatelka, autorka knížky Co mě naučil Mňaukísek a autorka projektu #rozhovorysnecekateli inspirované hlavní myšlenkou knížky – nečekej na zítra a naplno žij, protože zítřek už také nemusí nikdy přijít ♥

Přečtěte si také: A cup of style: Nebyl to blog založený s cílem stát se úspěšným!