A cup of style: Chceme, aby byl blog o našem životě, ale dáváme si pozor, aby náš život nebyl jen o našem blogu

Upřímně… ani jsem nedoufala, že tenhle rozhovor klapne. :) Důvod byl prostý, ani si neumím představit, kolik nabídek na různé spolupráce a rozhovory jim denně chodí, a ať chceme nebo ne, všichni máme jen 24 hodin… Takže bych se vůbec nezlobila a plně pochopila, kdyby mě jednoduše odmítly. :) Takže si umíte představit, jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděla, že přijaly pozvání do #rozhovorysnecekateli ♥

A jsem za to vážně neskutečně ráda :) Nicole a Lucii z A cup of style strašně ráda sleduju, především proto, že se svým fanouškům snaží i něco předat. No a tu jejich vytrvalost a pracovitost, prostě obdivuji :) Mohly by už dávno usnout na vavřínech, ale ony zas chystají něco nového, třeba diář na rok 2019. :)

A jestli vás zajímá, jak tyhle dvě sestry vzpomínají na své začátky, jak vnímají úspěch, na co si dávají pozor a s jakými překážky i teď bojují… pusťte se do čtení. ♥

“Nebyl to blog založený s cílem stát se úspěšným.”
Nicole a Lucie

První blog zakládaly v době, kdy jim bylo pouhých 12 a 10 let. „Vždy nás bavilo tvořit na papír, a tvořit na internet se zdálo ještě lákavější, bylo to pro nás úplně nové a každým dnem jsme objevovaly nové možnosti. Tak jsme si založily první blogy, tenkrát spíš weby, tvořily pro ně grafiku, kódovaly jednoduché designy a plnily je obsahem – byly to buď naše deníčky, nebo třeba příspěvky o našich oblíbených celebritách…”

“Aktuální blog A Cup of Style jsme založily v prosinci 2009, když jsme si všimly, že v zahraničí bloguje spousta holek o svém osobním stylu. Rozhodly jsme se to taky zkusit a založily si blog právě na to. Od té doby se tomu věnujeme naplno.“

Dnes jejich blog patří k nejúspěšnějším, v začátcích to tak samozřejmě nebývalo. „Pár čtenářů jsme měly díky předchozím blogům, ale jestli blog navštívila třeba stovka lidí denně, tak už to byl pro nás obrovský úspěch. Myslely jsme si, že je to to největší číslo, jakého můžeme dosáhnout… Ani nás nenapadlo, že by to někdy reálně mohlo číst a sledovat tolik lidí. Nebyl to blog založený s cílem stát se úspěšným.“

Úspěch teď vnímáme jako odměnu za vytrvalost a práci, a jako obrovskou motivaci pokračovat dál

Na úplném začátku se snažily přidávat příspěvky, co nejčastěji… „Byla období, kdy jsme postovaly každý den. Kvalita článků nebyla taková, jako je třeba dnes, často to třeba byla jen jedna fotka a pozdravení čtenářů. Přišlo nám ale důležité dávat o sobě vědět co nejčastěji, abychom si čtenáře udržely. Tenkrát nebyly takové nároky na obsah, takže to stačilo :D. Tak to mohlo být tak dva roky, a potom nastala i doba, kdy se celkově blogování začalo dostávat do povědomí veřejnosti. Už jsme se nesledovaly navzájem pouze s ostatními blogerkami, ale začínaly nás sledovat i jiné slečny, o toto téma se zajímala média a všimly si toho i první značky.“ 

Nikdy nepřišel žádný zlomový článek nebo krok, který by jim zajistil úspěch přes noc… “Byla to kombinace toho, že jsme opravdu makaly, často vydávaly články a snažily se, aby se neustále zlepšovala jejich kvalita. Spoustu času jsme věnovaly i odepisováním čtenářům, čímž jsme si s nimi vytvořily přátelský vztah a spíš se k nám chtěli vracet. Později, v roce 2014, přišlo rozhodnutí začít natáčet na youtube. Tím se nám otevřely dveře k nové komunitě lidí a naši stávající čtenáři najednou mohli mnohem lépe nahlédnout na to, jaké jsme a ten vztah k nám si ještě víc utužit. Od té doby se pak dosahy, reakce a růst fanoušků nastartovaly. Úspěch teď vnímáme jako odměnu za vytrvalost a práci, a jako obrovskou motivaci pokračovat dál.”

Baví nás, když to nestojí pořád na jednom místě

V době, kdy začínaly, samozřejmě nebyly jediné, přesto se stále drží na vrcholu. „Podle nás je to i díky té pestrosti toho, že jsme dvě. To dělá náš obsah zajímavější a zábavnější. Navíc teď už nad A Cup of Style přemýšlíme jako nad naším největším projektem, který chceme pořád rozvíjet, aby byl úspěšný. Proto vymýšlíme různé novinky, workshopy, e-shop, diář… baví nás, když to nestojí pořád na jednom místě, a máme pocit, že toho si cení i fanoušci.“

Nesnášíme přetvářku, a není důvod se přemáhat a tvářit se sluníčkově

Překážek je spousta a většina z nich nejde navenek vůbec vidět a ani těmto dvěma blogerkám se nevyhýbají. „Překážky samozřejmě jsou… Jsou to třeba předsudky k blogování, hateři, firmy, které nevědí, jak s blogery pracovat, sledovatelé, kteří poslední dobou čím dál tím víc lační po senzacích, než po seriózním obsahu… nic z toho bychom ale vlastně nenazvaly překážkami. Jsou to věci, které patří k blogování, ale rozhodně nás nezastaví :).”

Tyhle dvě sestry uvidíte vždy jen s úsměvem na tváři, stane se vůbec někdy, že prostě nemají den, ani náladu? „Stane se to, taky jsme jenom lidi. V tu chvíli prostě nic nezveřejňujeme :). Nesnášíme přetvářku, a není důvod se přemáhat a tvářit se sluníčkově. Samy si vybíráme kdy a co publikujeme. Se špatnou náladou nám nejvíc pomůže odpočinek nebo sport, naši blízcí, kteří nás podrží, a nebo prostě jeden díl oblíbeného seriálu.“

Telefon je většinou hluboko v kabelce

Spousta lidí od blogerek očekává, že jsou pořád online a mají mobil přirostlý k ruce, ale samozřejmě, že to tak není… „Naučily jsme se si život hlavně užívat na vlastní kůži, na vlastní oči. Telefon a foťák mít až na druhém místě. Když jsme například s našimi příteli, nebo s kamarády, rodiči, i spolu a povídáme si nebo jíme, telefon je většinou hluboko v kabelce. Snažíme se nepropadnout online světu. Chceme, aby blog byl o našem životě, ale dáváme si pozor, aby náš život nebyl jen o našem blogu.”

Většina lidí, by je označila, že jsou na vrcholu, oni to tak ale nevidí… „Zaprvé si nemyslíme, že jsme na vrcholu. Jasně, dokážeme asi odhadnout, že jsme nějak úspěšné, ale pořád nám přijde, že jsme jen normální holky, co akorát dělají co je baví a asi to dělají dobře, když to pořád ještě někoho zajímá :D.

Bývá velmi těžké to lidem vysvětlit, a slušně je odmítat

S úspěchem se často pojí tlak, především od okolí… „Někdy máme pocit, že každý, kdo si vytvoří vlastní blog, má svou značku, vytvořil sbírku nebo pracuje v neziskovce, očekává, že ho na našem blogu podpoříme. My všem fandíme, přejeme jim úspěch a věř, že bychom taky každému chtěly pomoct… Ale to prostě nejde. Zbláznily bychom se z toho, a navíc bychom i ublížily našemu blogu. To už by ani nebyl prostor na normální obsah. Bývá ale velmi těžké to lidem vysvětlit, a slušně je odmítat.“

S takovým dosahem, se sem tam prostě objeví nějaký ten hater. „Když někdo napíše urážku, většinou to prostě přejdeme. Už se nás to nedotýká. Spíš je nám dotyčného líto. Nemá nás rád, nelíbí se mu náš obsah, ale přesto ztrácí svůj čas tím, že se na nás kouká a ještě píše komentáře. Nechápeme, proč raději nejde dělat něco prospěšnějšího. Když je to ale něco, co na nás třeba bezdůvodně útočí, někdy odpovídáme a snažíme se buď vysvětlit, nebo zjistit, proč si to ten daný člověk myslí. Vždy odpovídáme slušně. Ale máme štěstí, že moc haterů nemáme. Když je ale kritika konstruktivní, uvítáme to :).“

Samy bychom to už dávno nezvládaly

Sem tam si nějaký úspěšný bloger, musí dát pauzu, že je toho na něho zkrátka moc… hrozí i u nich něco takového? „Samy bychom to už dávno nezvládaly. Naštěstí jsme dvě. :) Rozdělíme si nejen ten objem práce, který je právě i kvůli projektům okolo blogu veliký, ale i se navzájem vyfotíme, točíme společně, je to zkrátka větší zábava a tvoříme super tým.“

To bychom vlastně poradily každému, kdo začíná

Myšlenka knížky “Co mě naučil Mňaukísek” je nečekej na zítra, protože zítřek taky nemusí nikdy přijít. Jak oni vnímají tuhle myšlenku a řídí se jí? “Tahle myšlenka je nám hodně blízká. Máme pocit, že se lidé často bojí pustit se do nových věcí. Hledají výmluvy, argumenty proč to nedělat, i když by přeci hrozně chtěli. My se snažíme na nic nečekat a do všeho jít po hlavě. :)” A co by poradili sami sobě, kdyby znovu začínali? “Ať jsme vytrvalé, ať děláme jen to, co samy chceme….Na chvíli se zamyslí a pak s úsměvem dodají… “To bychom vlastně poradily každému, kdo začíná :).”

Nicole a Lucie mooooc děkuji za váš čas pro rozhovor. Moc si to ho vážím. ♥
No a pokud A cup of style ještě nesledujte, doporučuju jejich blog, yt či ig/ig  :)

S láskou Elen ♥

– spisovatelka, autorka knížky Co mě naučil Mňaukísek a autorka projektu #rozhovorysnecekateli inspirované hlavní myšlenkou knížky – nečekej na zítra a naplno žij, protože zítřek už také nemusí nikdy přijít ♥

Přečtěte si také další z #rozhovorysnecekateli: Weef: Co mě kamínek v botě naučil o sebelásce?