Když vám domů přijde balíček a v něm sen… Splněný sen!

Je pátek a já už od rána stalkuju poštovní schránku. Každé projeté auto mě nenechává v klidu, protože co když je to náhodou pošta? A nějak v tom těšení se, jsem úplně zapomněla zjistit, jak mi můj balíček vlastně přijde. Jestli do schránky nebo doporučeně. Balíček, který bude obsahovat sen… Můj splněný sen.

Jenže v pátek nepřišel a přede mnou víkend. Dlouhý víkend. Když se na něco opravdu těším, čas jako by se najednou vlekl… znáte to?

V pondělí jsem byla už v šest na nohou… Já?! Já, která v těch svých obrovských duchnách dokážu příjemně prolenošit celé dopoledne. Jenže vlastně nešlo ani dospat. Ale balíček ve schránce nečekaně nebyl. Ano vážně jsem se šla v šest podívat (blázen, já vím) :)

Když jsem se tedy škrábala celkem rozespalá po schodech nahoru, s velkou nadějí jsem doufala, že to ta naše pošta přece jen stihne, ještě než za dvě hoďky pofrčíme pryč a vrátíme se kdoví kdy… Ale nestihla. 

Možná bylo přece jen dobře, že jsem nebyla doma, protože si umím celý ten den představit. Pobíhala bych od jednoho okna k druhému, což nezní tak hrozně, pokud nevíte, že jich doma máme čtrnáct (ano, nechtějte to mýt) a sem tam bych zcela jistě odbíhala ke schránce, co kdybych tu poštu přece jen náhodou prošvihla. Byla bych jako ty malé děti o Vánocích, které se už nemůžou dočkat až poběží k vánočnímu stromku a dárkům a ta večeře se zdá tak strašně zdlouhavá. Taky si to pamatujete?

Bylo už k večeru a my konečně mířili domů. Ty poslední kilometry byli k nevydržení, zvlášť když vám ještě blikne červená, spadnou závory a vy čekáte, než přede vlak. Ještě nebylo ani pořádně zaparkované auto a já z něho div nevyběhla a tušíte správně… přímo ke schránce. A? Byl tam!!! Balíček, na který jsem čekala. Dlouho čekala. Ani ne tak dny, jako spíš roky. Balíček, který obsahoval sen. Můj splněný sen. A já se tak toho dne stala vlastně konečně spisovatelkou :)

A pocity? Neskutečný!!! Otevřela jsem obálku a přišla si jako ve snu… Vážně jako v nějakém nádherném snu. A asi patnáct minut jsem nedokázala pořádně ani vnímat, co se kolem mě děje a že se to děje. Ta fotka níž to plně vystihuje :D

Mně když se někdo trefí do noty, mám šílenou radost… Ale když předčí moje očekávání a trefí se přímo do srdce, tak jsem v němým úžasu… že vážně nedokážu ani mluvit, ani dýchat, začnu se klepat, a pak až mi to všechno dojde začnu brečet… Nooo, takže přesně tenhle stav/stavy jsem zažila s balíčkem :)

Až po chvilce jsem konečně začala obracet stránku po stránce a zase jsem byla v šoku z tý dokonalý ruční práce. Ta knížka vůbec nevypadá jako klasická knížka, je jiná. Přesně, jak jsem si představovala. Přesně, jak jsem chtěla. Když víte, že každá jedna knížka je ručně dělaná/vázaná (a co z nám Ondřeje a Hanku z Vázárny, troufám si tvrdit i s láskou vyráběná) je to prostě jiný. Silný…

Den, kdy se vám splní opravdu velký sen bych přála úplně každému!

Ale… já tyhle řádky nepíšu proto, abych vám prodala moji knížku. Píšu je, abych vám prodala něco mnohem cennějšího. Píšu je, abych vám prodala vás samé a váš sen… Abych vám dodala sílu, že každý váš sen, si můžete splnit a že to určitě dokážete.

Ještě před pár měsíci, jsem si myslela (a možná to teď máte i vy), že můj sen stát se spisovatelkou a vydat knížku, která bude druhé inspirovat, bude kdoví jak dlouho jen snem. V čemž mě utvrdilo i nejedno nakladatelství, když jsem ji rozesílala svoje rukopisy jiných knížek. “Nejste známá spisovatelka,” znělo nejčastěji, ač se jim obsah knížek třeba líbil. A já si vždycky říkala, no jasně, že nejsem známá spisovatelka, vždyť na to začátku přece nikdo nebyl… Kolikrát jsem si myslela, že to nedám? Že je to moc těžký? Že na to nemám? Asi bych to nespočítala…

Ale pak, je tomu věnovaná i jedna kapitola v knížce, jsem se rozhodla nečekat na zítra… protože zítřek už by taky nemusel nikdy nastat…

Jenže, jak často si tuhle větu v životě plně uvědomíme? Někdy bohužel až ve chvíli, kdy už je příliš pozdě. Ve chvíli, kdy někoho, pro nás hodně důležitého, ztratíme… Bohužel jsem přesně tohle před časem zažila… A já… Já už nechtěla čekat na další den, na zítra, kdyby mohlo být už příliš pozdě. A ani vy byste neměli.

A právě v tomhle rozhodnutí, jako by se pak všechno změnilo. Ani ne za dva měsíce jsem knížku nejen napsala, ale i sama vydala. Jo, občas to bylo strááášně těžký, zvlášť když jednu stránku přepisujete xkrát, přepadávají vás různé myšlenky, strachy a kdo ví co všechno, ale teď když ji držím v rukou mi to přijde jako zázrak. A že to vlastně zas tak těžký nebylo.

A tak, jestli máte nějaký sen a čtete tyhle řádky…už na nic nečekejte a zkuste to. Prostě to zkuste, určitě to zvládnete. Já vím, že vám to třeba teď přijde strašně těžký a kolem vás visí spousta otazníků…jenže co kdyby už zítra bylo pozdě? Nenechte to tak daleko zajít… A jestli přece jen potřebujete pořádnou dávku inspirace a podpory přidejte se k fb skupině NEČEKEJ NA ZÍTRA :)

Když jsem dávala knížku do kupy, chtěla jsem především, aby vás dokázala zahřát u srdce, když nebude všechno kolem vás růžový. Aby vám dodala naději věřit zase v sebe a klidně i na zázraky. A aby vám dala především odvahu nečekat na zítra a jít za svými sny.

Je to knížka plná příběhů, s láskou psaná a s láskou ručně vyrobená, abyste po přečtení nebo i během čtení pochopili, že vážně v každém okamžiku našeho života je možné otočit list a začít konečně žít a plnit si sny. Protože jakmile přestanete čekat a začnete konečně žít, velmi brzo pochopíte, že život je vlastně to nejkrásnější, co nás v životě potkalo.

S láskou Elena ♥