Weef: Co mě kamínek v botě naučil při cestě do Santiaga o sebelásce?

Weef odstartovala první z rozhovorů #rozhovory s nečekateli. Lidmi, kteří se rozhodli nečekat na zítra a šli za svými sny. A svým životem, životním stylem a myšlenkami inspirují ostatní. A jsem za to hrozně ráda. Weef sleduju už nějaký ten pátek a její téma je mi hodně blízké. Míň je vážně víc. A zjišťuju, že dvě poličky na oblečení ve skříni mi vážně bohatě, ale bohatě stačí. A že ten čas se dá investovat mnohem líp, než jen bezduchým nakupováním.

Navíc i knížka Co mě naučil Mňaukísek je vyrobena nejen ručně, ale především na voňavém recyklovaném papíru. Je totiž důležité být šetrný k přírodě. A i když někdo říká, co zmůže jeden člověk… není to pravda… I jeden člověk toho zmůže dost. A je důležité začít právě u sebe. A právě tohle se mi na Weef líbí, že tuhle myšlenku šíří k co nejvíce lidem. A všem jde krásným příkladem. No a to ještě nemluvím o té její pozitivní náladě… Ta vás prostě nakopne na celý den ?

Weef je česká holka, žijící tam, kde se ji zrovna líbí. Její blog Weefsword, je svět plný cestování a kroků za čistší planetu s heslem Míň věcí, víc zážitků. Je to krásná, usměvavá a stále pozitivní influencerka, a i kdyby mohla fotit jen seflíčka s bezduchým textem, ve svých příspěvcích zmiňuje i hodně hluboké myšlenky a otevírá zajímavá témata a zapojuje se do smysluplných projektů. Navíc její projekt Má to smysl, prostě miluju. Weef se věnuje nejen cestování a krokům za čistší planetu, o kterém píše, fotí, přednáší, ale také pomáhá lidem zorientovat se ve světě onlinu. Pomůže nebo rovnou postaví vám web téměř hned bez těch odborných it řečí, z kterých jde člověku akorát hlava kolem. Dělá to jinak. S lehkostí a s výsledky.

Bavili jsme se o jejích začátcích. O tom, kdo jí byl největší oporou. Co je pro ni důležité. Proč se teď zase vrátila do Čech. A co má kamínek v botě společného se sebeláskou ?

“Člověk nesmí moc čekat, musí to především dělat”
Weef

Když kliknete na instagram Weef, hned vidíte přes 17 tisíc fans. Jenže… samozřejmě, že vždycky tomu tak nebylo… „Tohle vzniklo vlastně před třemi lety. V té době jsem studovala vysokou a měla práci na půl úvazku. Ale uvnitř jsem cítila, že to není ono. Chtěla jsem vycestovat do světa, poznávat. A tak jsem řekla v práci, že děkuju za ty zkušenosti, ale že odcházím do ciziny. A vycestovala jsem. Žádné zadní vrátka jsem si nenechávala, jdu všeho naplno a pokud by to přece jen nevyšlo, nijak se z toho nehroutím.“

Skončit ve škole, odejít z práce… to jsou rozhodnutí, při kterých člověk cítí strach, nebo ne? “Když stojím před rozhodnutím, nemám strach. Ne ten klasický, co vás brzdí. Spíš naopak ve mně začne proudit energie. Jako ukazatel, že jdu správně. Já to beru tak, že to nějak dopadne, že to bude dobrý a když to nevyjde… tak co? Tak se nic nestane. Je to cesta. Život vnímám jako hru.“

První cestovatelská zastávka byl Berlín, kde vznikla i myšlenka začít tvořit nějaký obsah. „Můj první příspěvek byl o mně, takové to: „Ahoj youtube, tak tady jsem!“ Ze začátku to byli pokusy a nebylo to ono, pak přišla myšlenka, založení si vlastního blogu o cestování. Blogu o zajímavých místech, lidech, jídle a kam byste měli zajít, kdybyste byli lokální, žádné řečičky, které se najdou ve všech cestovatelských příručkách. Chtěla jsem to předat jinak. Podle sebe.“

Ze zvědavosti jsem si pustila první yt přírůstek, a i další z prvních videí. A je krásně vidět nejen ten progres ve zpracování videí Weef teď x Weef tři roky nazpátek, ale i ten její životní styl. A toho, co je pro ni teď důležité. Upřímně mi z toho spadla i trochu brada ? Je krásný vidět tu změnu, vývoj, dalo by se říct ? Ale samozřejmě tenhle vývoj, chce čas. „Bylo pro mě těžké najít tu hlavní myšlenku, kterou chci předávat ostatním. Dlouho jsem to nevěděla. Věděla jsem, že blog bude věnovaný cestování, ale hlavní myšlenka si mě našla až časem. Došlo mi, že čím míň věcí mám, tím jsem vlastně šťastnější, a pak jsem jednoho dne ze sebe najednou vyhrkla: „Míň věcí, víc zážitků.“ A řekla jsem si, že to je ono. A od té doby to používám.“

“Život vnímám jako hru.”

Jenže začátky nejsou nikdy snadné. „Ze začátku jsem měla minimální sledovanost. Jen pár desítek pravidelných čtenářů, spíš to byli mí přátelé a musím říct, že právě v tuhle chvíli jsem měla velkou oporu ve svém příteli. Pár věcí jsme dávali do kupy společně a já se přitom neustále vzdělávala a posouvala dál.“

Čekáte, že pak jednoho dne přišel zlom? Tak zadržte, ten se totiž nekonal. „Nikdy nepřišel ten zlom, že bych si řekla wau, teď se to zlomilo, u mě to bylo především o výdrži. Já jsem byla ten případ, kdy to stoupalo nahoru hrozně pomalu. Nechtěla jsem točit věci jen kvůli sledovanosti, protože bych byla sama proti sobě. Ty čísla, co teď každý vidí na yt, fb nebo ig jsou nasbíraný jen díky tomu, že jsem si po roce neřekla: „Ty jo, tak malé dosahy? Tak na to kašlu.“ Ale právě o té vytrvalosti. Teď to samozřejmě skáče větší rychlostí, ale nevydržet, nebylo by to tak.“

Weef je pro spoustu lidí inspirací, ona sama se nechává také ráda inspirovat druhými. „Velkým hnacím motorem pro mě byla ze začátku tvorby Péťa alias Restless Child. Naprosto boží člověk, který chce taky měnit svět k lepšímu a cestuje. Obě jsme sdílely videa a mě motivovalo, že jede, jak mašina. :) No a když se přehoupneme k těm kamarádům. Hodně z nich jsem skrze online svět poznala osobně a zároveň mě inspirují, kupříkladu Teru Menclová. Jsou tací, které jsem ještě nepoznala osobně, ale inspirují mě tématy, do kterých jsem se třeba ještě já sama neopřela. Dewii je jedna z nich. Kdo mě hodně baví a nakopává, je třeba ještě Janek Rubeš, ten válí. Ze zahraničí je to Annie Tarasova, ta holka je jeden velej ZEN, nebo Hanah GypsyOn.“

Ač se instagram tváří hodně růžově, ne vždy tomu tak je. „Jsou dny, kdy má člověk pocit, že to nemá cenu, má spoustu černých myšlenek, ale je důležité se na to koukat pozitivně. Člověk musí sám sebe přepnout. Buď se může své náladě poddat, anebo si může říct: „Hele jako teď se tady budeš utápět v něčem co ani nemá cenu? Usměj se a jdi něco dělat, jinak se nic nezmění!“

A co když ani tohle nezabere? „Četla jsem knížku od Mel Robbins, kterou každému doporučuju a kde je tip právě pro tyhle chvíle. Když se přistihnu, že nedělám, co bych měla, že na něco čekám… napočítám pět, čtyři, tři dva jedna a vstanu. Neprodlužuju to. A tohle doporučuju každému jako takovou praktickou věc. Napočítejte si od pěti do jedné a vyražte, jinak budete pořád čekat a nic se nezmění.“

Se 17-ti tisíci fans a stotisícovými dosahy na yt, to musí dát člověku zabrat… „Často vnímám tlak od lidí. Představa lidí je, že když člověk tvoří obsah online, radí a inspiruje, tak to pro ně může působit a často i působí, že je tady pořád a pro všechny. Ale to není možné ustát v jednom člověku. Člověk se potřebuje nasnídat, chodit ven, trávit čas s přáteli, aby zase měl odkud čerpat. Není možné odpovědět všem. Je důležité se k tomu občas postavit. I když to bolí. Aby se obě strany pochopily.“

S takovou základnou se samozřejmě pojí i druhá strana mince a to, že se člověk nemůže zalíbit všem. „Když přišli první negativní komentáře, tak mě to bylo schopné rozhodit úplně na celý den. Jedním komentářem jsem dost žila. Teď se to učím zvládat. Ale jakmile přijde komentář něco mezi konstruktivní kritikou a rejpavým hatem, tak to ve mně pořád dloube a mám potřebu se k tomu vyjádřit.“

“Příroda je všelék.”

Ustát to je samozřejmě oříšek, přesto všechno jsou věci, které na tohle vždycky zaberou. „Když je toho vážně moc, jdu ven. Načerpat energii sama. Příroda je všelék. Nejlepší věc ever! Anebo mě právě hodně dobíjí zpětná vazba od lidí, zpráva/email, kde stojí, že díky mně vycestovali, že se jim změnil pohled na tohle či tamto, že děkují za moji tvorbu, to je můj hnací motor.“

Weef má za sebou nedávnou poutní cestu, na kterou se vydala úplně sama. „Cesta do Santiaga mě utvrdila ještě víc v mé myšlence. Že méně, vlastně ještě míň, než jsem si myslela je vážně více. A že to stačí. Mít kde přespat. Mít co jíst. Mít suché oblečení.“

Přišlo ale i další poznání. „Při cestě jsem se naučila vnímat víc samu sebe a víc se učit sebelásce. Já se někdy trápím v absurdních situacích. Mám kamínek v botě a místo abych si vyndala, jako každý normální člověk, jdu s ním další dvě hodiny, než mi dojde, že je vážně potřeba být k sobě laskavější. A ten kamínek konečně vytáhnout. A za tohle jsem byla velmi ráda. A musím říct, že po cestě do Santiaga se mi chvíli nechtělo vrátit do reality.“

Jak člověk s myšlenou méně je vlastně více, vnímá úspěch? „Dřív jsem kolem sebe měla hodně věcí a hodně věcí jsem řešila. V té době bych ti odpověděla jinak než teď. Teď mám úspěch hodně na párku. ? Jak jsem změnila svůj životní styl a naučila se žít s méně věcmi, tak jsem se naučila být i více v klidu. Dřív jsem byla nervák. Šílenej! Teď je můj život v poklidném zenu. A cítím se velmi dobře. A právě tohle je pro mě obrovský úspěch.“

Weef se nedávno vrátila zase zpět do České republiky, na chvíli se usadit. Což je na takovou cestovatelku, která byla od Thajska, Norska po Ameriku trošku neobvyklé, ale jak se říká všechno si člověk do kufru vzít nemůže. „Je pro mě důležitá stabilita a důvěra v určitý lidi, v rodině, v partnerovi, proto jsem se vrátila, abych je měla zase na blízko. Chyběli mi.“

“Hlavně dělat věci srdcem.”

Weef nezapomíná ani na svoje fanoušky, kteří mohou myšlenku Míň věcí víc zážitků podpořit koupí plátěné tašky či nášivky právě s tímto logem. Nebo se mohou zapojit do úklidového meetupu, které vypisuje na ig. No a pokud byste se chtěli vydat na podobou cestu a plavete v onlinu i tady na vás Weef myslí. Pořádá kurzy a workshopy právě na toto téma. Já jen dodávám, že pokud máte zálusk na kurz, musíte bedlivě sledovat ig a nečekat, poslední zveřejněný byl za pět hodin beznadějně vyprodaný. „Musím říct, že takovou rychlost vyprodaného kurzu jsem vážně nečekala a hrozně mile mě překvapila.“

No a co by Weef doporučila svému mladšímu já, kdyby se právě teď dívalo? A vlastně to může být i taková rada, pro ty z vás, kteří se chtějí vydat na podobnou cestu jako Weef. „Nečekej! Neboj se toho, vždyť ty víš, že žiješ jen jednou. A i když se něco nepovede, tak jak sis představovala, časem to pochopíš, proč to tak bylo, co ses měla naučit. Tak se tím zbytečně dlouho netrap. Obklopuj se lidmi, co to cítí jako ty a hlavně… hlavně dělej věci srdcem.“

Weef mooooc děkuju za rozhovor, za moc krásné povídání, i když nám zlomil internet (záznam bude zde, jen co se mi nahraje, už čekám 2 hoďky) ? A jestli chcete Weef sledovat, můžete/MUSÍTE ? Na ig, fb, yt a taky ji naleznete na webu. A pokud se o jejím příběhu chcete dozvědět ještě víc, znát celý její příběh, doporučuji její Ebook 26 změn, které mě osvobodily.

S láskou Elen ♥
spisovatelka, autorka knížky Co mě naučil Mňaukísek a autorka projektu #rozhovorysnecekateli inspirované hlavní myšlenkou knížky – nečekej na zítra, protože zítřek už také nemusí nikdy přijít.